Danny Weber
10:06 14-11-2025
© A. Krivonosov
Rozebíráme silné i slabé stránky telefonů Xiaomi: reklamy v HyperOS, neodbytný bloatware, chaos v názvech, bleskové prodeje a sporné partnerství s Leicou.
Xiaomi si už dlouho buduje širokou základnu fanoušků kombinací výkonného hardwaru, špičkových technologií a cen, které zůstávají dostupné. Její telefony často patří k nejvýhodnějším v dané třídě, ale zároveň nesou zvláštnosti, jež vyvolávají smíšené reakce. Mnozí majitelé připouštějí, že skvělý poměr ceny a výkonu provází firemní zvyky, které dokážou otestovat trpělivost i věrných příznivců.
Jedním z nejdiskutovanějších rysů jsou reklamy zabudované přímo do HyperOS. Objevují se v systémových aplikacích i v nastavení a ukrajují z pocitu soukromí a kontroly. Oficiálně mají tyto integrace držet ceny níž; v praxi ale řada uživatelů nabývá dojmu, že se jejich telefon částečně mění v reklamní plochu. Možnost bannery vypnout existuje, jenže je schovaná hluboko v nabídkách, což působí dojmem záměrného tření a připomíná, jak tenká je hranice mezi dostupností a skrytými kompromisy.
Takřka každý nový telefon Xiaomi vítá majitele hromádkou předinstalovaného softwaru. Počáteční nadšení snadno vyprchá, když se úvodní obrazovka objeví už napěchovaná hrami, partnerskými službami a systémovými „doporučeními“. I po odstranění části přebytečného obsahu se některé aplikace po aktualizaci tiše vracejí. Pro Xiaomi je to způsob, jak srazit náklady; pro uživatele často zásah do osobního prostoru. Komunita nadšenců na to reaguje nástroji, které umí bezpečně odříznout nadstavby – připomínka, jak houževnatá tahle fanouškovská základna je.
Modelová řada Xiaomi je už dlouho terčem vtipů. I ostřílení recenzenti si povzdechnou, když vysvětlují rozdíly mezi Redmi Note, řadou Xiaomi T a značkou POCO. Tenhle přístup sice vyvolává zmatek, ale zároveň umožňuje uvádět v různých regionech fakticky totožné telefony pod odlišnými jmény. Pro většinu kupujících se z toho stává hlavolam: zařízení prodávané v Číně pod jedním označením se může v Evropě objevit pod úplně jiným. A někdy má co dělat i personál v obchodech, aby na místě rozklíčoval, co se za novým indexem vlastně skrývá.
Jakmile Xiaomi vstoupilo na globální trhy, začalo silně spoléhat na časově omezené akce, které mají vyvolat pocit nedostatku. Zpočátku to fungovalo skvěle, později však utrpěla pověst značky. Obzvlášť památný příklad přišel ve Spojeném království, kde velkolepý prodej za 1 libru nabídl jen několik telefonů. Pro zákazníky se z epizody stala zkratka pro manipulaci s poptávkou. Od té doby firma podobné kousky používá střídměji, přesto se té vzpomínky značka úplně nezbavila.
Partnerství Xiaomi s Leicou bylo odvážným pokusem pozvednout mobilní fotografii a dát vlajkovým lodím výraznější charakter. Fotoaparáty skutečně začaly produkovat expresivnější, výtvarně laděné snímky, debaty o tom, nakolik Leica ve výsledku přispívá, ale neutichly. Skeptici poukazují na ironii, že aplikace Leica LUX je dostupná výhradně pro iPhone – kontrast, který nelze snadno přehlédnout. I tak spolupráce naznačuje ambici Xiaomi vymanit se z čistě „rozpočtové“ nálepky.
Xiaomi zůstává značkou, která umí skloubit dosažitelné ceny s působivými schopnostmi. Její telefony patří k nejlepším nabídkám poměru hodnoty na trhu, jenže tahle přitažlivost se často sveze i s návyky, jež dokážou podráždit i trpělivé. Další kapitola bude záviset na tom, zda firma dokáže ukázat, že vysoká hodnota nemusí jít ruku v ruce s ústupky v pohodlí – ani s pocitem, že se s kupujícím hraje ne zcela fér.