Proč bojkot RAM nefunguje: kapacity DRAM míří k AI

V herní komunitě sílí výzvy k „bojkotování RAM“ v naději, že výrobci pod tlakem sleví. Analytici ale namítají, že takový krok by se na trhu sotva projevil — a argumenty, které uvádějí, znějí přesvědčivě.

Přes veškeré hádky na sociálních sítích nejde o přemrštěné marže v obchodech, nýbrž o dynamiku globálních dodavatelských řetězců. Po pandemii a následném propadu poptávky výrobci DRAM už před lety omezili výrobu, zatímco řada hráčů zůstala na starších platformách typu AM4, což poptávku dál tlumilo. Linky se proto přesměrovaly na výdělečnější segmenty — a dnešní nedostatek je přímým důsledkem. V tomto světle zní výzvy k bojkotu spíš jako ventil frustrace než účinná strategie.

Největším odběratelem pamětí je dnes sektor umělé inteligence. DRAM, LPDDR, GDDR, RDIMM a zejména HBM míří ve velkém k firmám, které staví a provozují čipy pro AI. Výrobci tedy kapacity soustředí tam, kde je vyšší marže; PC hraní má menší ziskovost a jednoduše nemá prioritu. I kdyby hráči nákupy úplně zastavili, celková poptávka by se sotva pohnula — velké společnosti berou vše, co se vyrobí. Maloobchod se tak ocitá až na chvostu.

Pokud tedy bojkot trh nepřesune, vyplatí se hrát to chytře. Máte-li v počítači 8–16 GB, dává smysl s upgradem počkat a nepřiplácet v době špičky. Kdo musí rozšířit kapacitu hned, udělá nejlépe, když si počíhá na sezónní slevy nebo zváží hotovou sestavu — u nich se ceny komponent ne vždy stihly plně srovnat s napětím na trhu s pamětmi.

Odborníci zároveň varují, že pokud bude nabídka DRAM dál napjatá, porostou i ceny spotřební elektroniky. Prognózy počítají s tím, že trh se nemusí vrátit do normálu dřív než v roce 2027. Hráči by proto měli hlídat cenové křivky a vyhnout se impulzivním nákupům.