DNA úložiště Atlas Eon 100: až 60 PB v kapslích pro tisíciletý archiv
Atlas Eon 100 ukládá až 60 PB do DNA kapslí menších než 1 litr, s hustotou 1000× LTO‑10. Dlouhodobý archiv pro instituce, odolný tisíce let. Jak to funguje?
Atlas Eon 100 ukládá až 60 PB do DNA kapslí menších než 1 litr, s hustotou 1000× LTO‑10. Dlouhodobý archiv pro instituce, odolný tisíce let. Jak to funguje?
© Atlas Data Storage
Atlas Eon 100 slibuje uložit až 60 petabajtů dat do objemu menšího než jeden litr — společnost Atlas Data Storage představila komerční archivní službu založenou na DNA a uvádí, že její řešení je zhruba 1000× hustší než páskový standard LTO‑10. Podle jejich výpočtů to odpovídá asi 660 000 filmům v rozlišení 4K, a místo regálů s páskami systém spoléhá na kompaktní sadu modulů s kapslemi zhruba o velikosti pilulky.
Koncept může znít jako sci‑fi, ale princip je přímočarý: data se nekódují do magnetických stop, nýbrž do sekvencí „písmen“ DNA (A, C, G, T). Tato DNA se poté syntetizuje, uzavře do ochranných kapslí a uloží jako fyzické médium. Na rozdíl od běžných disků a pásek pro rychlý každodenní přístup jde o dlouhodobý archiv pro to, co je třeba uchovat prakticky natrvalo — kulturní sbírky, vzácné zdrojové materiály, vědecké datové sady či modely umělé inteligence.
Výdrž je hlavním argumentem. Podle společnosti dokážou kapsle uchovat záznam po tisíce let bez preventivních „refresh“ cyklů a snášejí teploty až 40 °C. Naopak magnetické pásky se v praxi pravidelně obnovují a skladují se v přísně kontrolovaných podmínkách teploty a vlhkosti. Atlas také uvedl, že kopírování DNA archivů může být jednodušší, protože replikace DNA je v biotechnologiích dobře zavedený proces. Pokud tato tvrzení obstojí, jde o lákavou perspektivu.
Podstatné je, že Eon 100 není domácí krabička k připojení přes USB. Atlas nabízí službu pro organizace: prozatím firma vyzývá zájemce, aby se ozvali přes formulář na webu, a cenu nezveřejňuje. V materiálech zmiňuje partnery pro syntézu DNA, například Twist Bioscience, jméno spojené s výraznými projekty ukládání dat do DNA.
I když čísla působí impozantně, ukládání do DNA v dohledné době nenahradí SSD ani cloud: zápis i čtení takových archivů je ze své podstaty složité a pomalé, takže technologie míří k dlouhodobému uchování a vzácnému zpětnému vyzvedávání. Samotný fakt, že se objevila komerční nabídka, však naznačuje, že paměť v DNA se posouvá z laboratoří směrem k praxi a testuje si výklenek, kde rozhodují hustota a odolnost. V této roli dává smysl.