Proč jsou AI datová centra napájena leteckými turbínami
Umělá inteligence mění energetiku: datová centra v Texasu napájí proudové turbíny z letadel. OpenAI nasazuje LM2500XPRESS. Zjistěte, proč rychlost vítězí.
Umělá inteligence mění energetiku: datová centra v Texasu napájí proudové turbíny z letadel. OpenAI nasazuje LM2500XPRESS. Zjistěte, proč rychlost vítězí.
© ProEnergy
Zní to paradoxně, ale éra umělé inteligence je tak hladová po elektřině, že datová centra sahají po proudových motorech. Ve Spojených státech provozovatelé instalují vyřazené turbíny z dopravních letadel – doslova letecké motory na přívěsech, přestavěné na generátory schopné napájet AI clustery s odběrem desítek megawattů.
Podle IEEE Spectrum už v Texasu běží sestavy založené na turbínách General Electric CF6-80C2 a LM6000, které dříve létaly na Boeingu 767 a Airbusu A310. Po úpravách od společností ProEnergy a Mitsubishi Power tyto obři dodávají až 48 megawattů na jednotku – dost na to, aby udržely v chodu celé serverové farmy, zatímco síť jen těžko dohání poptávku.
ProEnergy nabízí mobilní energetické jednotky s proudovými motory na přívěsech, které lze spustit během několika minut. Podobná řešení, například FT8 MOBILEPAC od Mitsubishi Power postavený kolem motorů Pratt & Whitney, přinášejí srovnatelný výkon v kompaktním balení.
Není to levné ani ekologické: turbíny spalují plyn nebo naftu, vyžadují složité systémy kontroly emisí a pracují v jednoduchém cyklu bez využití odpadního tepla. Přesto je to pro odvětví AI, kde i jediný cluster může spolykat stovky megawattů, stále častěji jediná rychle dostupná volba. Je to kompromis, ale rychlost rozhoduje.
IEEE Spectrum zároveň uvádí, že OpenAI nasazuje v Texasu v rámci projektu Stargate zhruba 30 jednotek LM2500XPRESS. Každá dodá až 34 megawattů a dokáže nastartovat za méně než deset minut – v podstatě mobilní elektrárna poháněná tryskovým tahem.
Problém je, že konvenční energetické sítě zkrátka nestíhají. Připojení nové kapacity může trvat pět let i déle a rozšiřování výroby se vleče ještě delší dobu. Dočasná provizoria se tak stávají běžnou praxí: dnešní kampus AI může jet na letecký petrolej a zítra – možná – na jaderný modul. Realita tlačí na improvizaci.
Nakonec turbíny, které desítky let sloužily armádě a ropnému průmyslu, dnes dodávají energii mozku umělé inteligence. A pokud budoucnost skutečně patří AI, zdá se, že dorazí za burácení tahu Boeingů.